16.04.2005 - 17.04.2005

Řeka: Tanvaldská Kamenice a Jizerka
Úsek: Z Josefova dolu a od hotelu Skála

A je tu dlouho plánovaná víkendová akce. V pátek máme sraz Na Hejtmánce. Marek s Danem mají trochu zpoždění, a tak se posilňujeme v místní hospůdce. Když konečně přijeli, naložili jsme lodě a vyrazili. V sobotu máme v plánu horní Tanvaldskou Kamenici, a tak přespáváme v Albrechticích.

Ráno vyrážíme do Josefáče a jdeme se podívat nahoru. Nad soutokem s Jelením potokem není voda, a tak i ti nejotrlejší budou muset začít až pod soutokem. Lukáš následně zjišťuje, že nemá šprajdu. Tu mu nakonec půjčili jedni ochotní vodáci. Na startu pak shazuji Markovu loď se stráně do vody – to aby si nemyslel, že pojede v suché. Naštěstí to vzal docela sportovně. Vyrážíme. Ze začátku to je docela v pohodě. V jednom místě kopíruji Pájovu stopu, ale narozdíl od něj se mi špička lodi trefuje do kamene pod vodou. Nožní opěrky se pod náporem posunují do přídi. Docela to se mnou škublo! Přistávám a rovnám opěrky. Jedeme dál a občas přenášíme nějaký ten strom. Pak přijíždíme ke kmenu, který vypadá v pohodě na podjetí. Bohužel byl kousek pod hladinou další kmen a jak mě přizvedl (mám hold díky své "normální" postavě největší ponor), šprajcnul jsem se lodí o spodní a hlavou o horní kmen. Za mnou jel Fík, který měl díky mně trochu problémy. Nakonec jsem se uvolnil a pak projel i Fík, i když tuším, že zvedal (snad i bez pádla – doufám, že to upřesní v komentáři). Po chvilce se začala zvyšovat obtížnost. Skákali jsme i některé jezy. Pod jedním Fíkovi uplavalo Wigo, ale naštěstí ho chytil. Úsek cca 1 km dle mého názoru WW4 (Marek tvrdil WW1+) jsme projeli dobře, akorát já jsem, již téměř na konci při průjezdu peřejí podle navigace, byl proudem natlačen příliš blízko ní a práskl jsem se. Pokusy o zvednutí se nepodařily a po třetím úderu do helmy od kamenů jsem zbaběle opustil loď – fuj první moje letošní kryska. Marek mi pak večer u piva říkal, že jsem byl při zvedání blízko navigace a že moje pozice byla na zvedání blbá - no nevím, jestli to neříkal jen proto, aby mi zvýšil morál! Pak přišla poslední těžší peřej, a tak jsem si spravil chuť. Potom jsme pokračovali dál do Tanvaldu. Já s Mirindou jsme toho začínali mít po fyzické stránce dost, a tak jsme ukončili plavbu dřív, než začaly kolmé navigační zdi a poslední těžká část. Ostatní pokračovali dál. My jsme zatím zjistili, že jsme zastavili velice příhodně, a počkali na ně u piva v hospodě. Průjezd do Tanvaldu byl prý výživný. Snad se kluci zmíní v komentáři.

V neděli ráno jsme přejeli do Vítkovic. Tam jsme se sešli s Pejem a dvěma známýma Marka. Když jsem viděl rychlost proudu, koryto téměř bez vracáků a sem tam nějaký ten padlý strom, byl jsem nalomen možností stát se fotografem akce. Nakonec jsem se ale nechal zlomit a jel jsem také. Na to, že se jedná pouze o vodu WW3, nebyla to žádná sranda. Před překážkami a jezy se zastavovalo velice špatně, ale jinak to bylo super svezení. Kaskádu jsme jeli skoro všichni a úspěšně. Kousek za kaskádou mně zlý strom vzal pádlo a já vyrobil druhou letošní krysičku – fuj. Pak se obtížnost snížila a v Dolních Štěpanicích jsme skončili.

Zmáťa