02.04.2005

Řeka: Tanvaldská Kamenice
Úsek: Z Navarova

Během týdne voda víceméně klesala, a tak jsme opět vyrazili na Kamenici. Navíc Pája měl dohodnuté splutí z Jesenného s boleslavským oddílem, a tak jsme to spojili. My jsme vyrazili dřív ve složení já, Pája, Fík a Mirinda. Dali jsme si to z Návarova. Já jsem začal velice slibně a hned na úvodních "volejích" jsem měl drobné problémy se stabilitou, jako následek podivně zanořeného pádla, a musel jsem vylehávat. Po průjezdu peřeje nad Tobogánem jsem opět získal sebedůvěru. Tobogán jel nejprve Pája - čistý průjezd. Pak jel Fík a měl problémy (jde to s ním nějak s kopce). Po prvním válečku jel pozadu a po druhém hlavou dolů. No, naštěstí zvedat umí. Posléze se Tobogánem prohnalo Colorádo a jejda, celá posádka se koupe. Pája ode mě převzal foťák a já šel nasedat. Mezitím jel Mirinda. Viděl jsem, jak měl pěkný čistý průjezd úvodní části, a dál jsem neviděl. Po chvilce mi Pája ukázal, ať jedu. Dvě vylehnutí a jsem dole. Nikde nevidím Fíka ani Mirindu. Ptám se Páji. Mirinda prý v závěrečném válci hodil loopa a neodzvedal. Hozená házečka nedolétla dobře, a tak ho jel Fík lovit. Nasedli jsme tedy s Pájou a vyrazili za nimi. Ještě jsem se dozvěděl, že můj průjezd se nepovedl vyfotit. No co, nedá se nic dělat a rychle za klukama. Cestou si Pája zopáknul techniku zvedání, když se mu vymstilo ohlédnutí se, jestli jedu za ním. Kluky jsme dohonili až v poslední zatáčce před čtyřmetrákem. Tam jsme zjistili, že u Tobogánu zůstala házečka, a tak se Pája obětoval a doběhl pro ni. Čtyřmetrák jsme následně přenesli pro nedostatek času (už jsme měli být v Jesenném u druhé skupiny).

Z Jesenného jsme to společně sešplouchli. Na Spálově při vysedání jsem vybral takový poměrně malý vracáček a začal vystupovat. Odhodil jsem pádlo, strhnul šprajdu ... a jejda, odjíždím. Klacek, kterého jsem se chytl, povolil. Fík mi ještě podával pádlo, ale marně. Proud mě natáhl ke stromu, kterého jsem se chytl. Pak mi začala téct do kajaku voda, a tak jsem rychle vylezl na strom. Fík se vydal za kajakem po vodě a Pája po břehu. Já seděl na kmeni. Kolem mě proud a větve. Zkusil jsem přejít po kmeni, ale uklouzl jsem a musel ke břehu doplavat. Fuj taková ostuda. Jediné, co mě uklidňuje, je to, že vzhledem k tomu, že nedošlo k prásknutí, ale poctivě jsem vylezl z kajaku na kmen a až po chvíli se plaváním ke břehu namočil, nejedná se o krysu! I když podle prvních Fíkových reakcí to budu mít na talíři ještě dlouho - alespoň nebude nuda. Celé jsme to nakonec završili obědem na Spálově.

Zmáťa