Labíčko 05.05.2007

Řeka: Labe

Rozespalého rána první květnový víkend zastavila u našeho domu dvě naložená auta s podivnejma barevnejma plastovejma předmětama. Za nejasného počasí jsem během pár minut správně odhalil, že se jedná o kajaky. Když mi došlo, že je to podezřele vysoká koncentrace lodí v místech kde ztěží člověk potká potok natož pak řeku, vzpoměl jsem si, že si pro mě jedou kluci z loděnky cestou na Labe. Pokud si vzpomínam jelo nás víc než pět a míň než deset - Tomáš, Pavlik, Verča, Markéta, Ladis, Michal a méjá. Jestli sem někoho zapoměl, tak se omlouvám, ale zkuste si vzpomenout, co ste dělali začátkem května když vánoce klepou na dveře. Z cesty si pamatuju nějakou zběsilou zastávku na benzínce, kdy sme vyplenili pult s čerstvým pečivem a zaplenili wc (možná na vždy). Zdá se mi, že vody do labe pustili zase míň než loni (pozn.red.: zdá se mi to každý rok). Poslední kousek zajímavého úseku pod Labskou si vyžádal dvě nouzové katapultáže z kokpitu (krysy). Takže pěšky pokračoval nečekaně, ale z vesela Ladis a méně z vesela Verča, která to měla sakra daleko. Michal si cestou udělal přestávku na které se rozhodl skončit a my ho opustili na silnici č. 1/295 kde už utonutí nehrozilo. Ještě někdo krysil na záludné kamenovlně pod mostem ve Vrchlabí (tušim, že Ladis) a bonbónek na konec mi připravila Markéta, která vykrysila na naprosto poslední vlně před jezem, kde už nejde vylézt ani na jeden břeh. Na Vrchlabskou jsem se na necítil, protože se mi zdálo že válec je nějakej nadrženej a rád by si užíval s mojí S6abinkou - chlívák. První zdařilá jízda odradila všechny co už se umyli k druhé, tak jsme si ve třech ještě jednou dali ještě horní kilometr. Cestou domu jsem zřejmě vyprovokoval žaludek po dopolednim půstu krémovou extra hnusnou česnačkou a ten se mi pak mstil ještě tři dny. Snaha objet kolonu po starý jičínský Ladise málem stála přední nápravu. Ta zůstala v odvodňovacím kanálku ze kterého si někdo (pozn.red. a spekulace : pravděpodobně národnostní menšiny z kmene magneti ) vypůjčil mříž.

Dan