02.04.2006

Řeka: Mumlava a Jizera

Abych začal od začátku, musím se vrátit o den dřív, kdy mi volal Kajman, jestli bych náhodou v neděli neměl čas a nejeli bychom na Jizeru. Po dlouhém řešení, zda jet či nejet, jsem se rozhodl, že pojedu. Teď ještě pořešit pendl. Volal jsem Lukášovi a Markovi, kteří zůstávali no horách, a že prý pojedou ještě něco v neděli. Překvapivě se toho chytli jak moucha flusu a vše bylo domluveno.

Nedělní ráno jsme s Jakubem vyrazili včas - už kolem osmé - tak abychom v pohodě stihli dojet na místo ve smluvenou hodinu. Jak tak čekáme, na jednou zpráva od Lukyho, že se opozdí tak asi o půl hoďky. Mezi tím, k benzínce kde čekáme, přijede tranzit s partou lidí, se kterou jsme v sobotu jeli kamenici - jen tak na rozjetí. Jak tak kecáme a přemýšlíme co pojedem domluvíme se aspoň na tom, že pojedeme společně, a že teda dáme Mumlavu a zároveň i Jizeru. Konečně dorazil Lukáš s Markem, tak honem na nasedací místo, převléknout a jedem. Kajman a já jsme byli na vodě nejdřív. Vyjel jsem jako první a co čert nechtěl nechal jsem se hodit na strom, od kterého jsem se chtěl odrazit, ale jak jsem pustil pádlo a dotkl se stromu, loď šla do svíčky a já si hodil krysku. Všiml si toho akorát Kajman, který byl hned zamnou. Než ostatní nasedli, stačil jsem se odlovit a znovu nasednout, aniž by si toho ostatní všimli. Vše vypadalo jako by se nic nestalo a pokračovali jsme v klidu dál až k podkově. Jelikož kluci z Prahy Mumlavu neznali, tak jsme jim to s Jakubem najížděli. Co dodat, voda byla prostě super a dolů nám to pěkně frčelo. Jediné zdržení nám přinesl až jez, který jsme museli obnést. A zase jsme pěkně frčeli až na soutok s Jizerou, kde plavbu ukončil Marek (jeden člen z té druhé party) ... měl toho dost, chudinka jednorukej :O). No a zbytek po krátké pauze pokračoval dál. Jizera měla stejně užasnou vodu jako Mumlava, jen charakter se změnil. Z technické, kaskádovité a místy zablokované Mumlavy jsme se rázem octli na vodnaté a rychle valící Jizeře s velkými vlnami. No prostě paráda! Potom následuje prohlídka ostrova hrůzy. Jedem hezky vlevo "dámskou" cestou. Vpravo by to byl na těch našich škopkách zbytečný risk - nikomu se do sifonu nechtělo. Levou stranou to bylo zadarmo, takže jsme jeli až do Vilémova v pohodě a vychutnávali si jízdu po velkých vlnách. Teda jen chvilku - dojezd nám přišel nějaký dlouhý a začali se ozývat typické problémy jako bolest nohou a zad. Konečně konec, vystupujeme nad jezem - sjíždět ho je také zbytečné riziko, kor když je dole válec jako prase. No a co na závěr? Převléknout, naložit lodě, rozloučit se a pá pá domůůůůůůůůůů.

Pája