08.01.2005

Řeka: Tanvaldská Kamenice
Úsek: Z Navarova

Bylo krásné, slunečné, lednové sobotní ráno. Silnice byly lehce přimrzlé a příkopy plné pomuchlaných aut. Sraz byl na Hejtmánce a pochopitelně se jako vždy čekalo na Peja. Teda dnes byl docela přesný (+ 10 minut). Tomáš byl po páteční kalbě, která se protáhla až do ranních hodin, lehce připitý, stejně jako další jeho komplici. Poté jsme vyrazili směr Tanvaldská Kamenice. Na místě jsme nejprve prohlédli prádelnu. Vzhledem k padlému stromu jsme konstatovali, že horní úsek je pro tuto sestavu nesjízdný, a na vodu jsme naskočili v Navarově. Po prvních desítkách metrů jsme se dostali k prvnímu místu (obtížnost WW2) a dva umělci jej bez váhání přenesli (čekali jste snad něco jiného??). Dále nás čekalo asi 50 m mírně zvlnitého toku až k místu zvanému Tobogán (ww3+), kde se k přenášejícím přidali další dva borci. Ostatní jej bez problémů sjeli až na Mistra Cajka, který si to prozvedal. O překvapení se postaral Tomáš, který poprvé sjel něco tak "těžkého". Co dodat, na začátečníka to bylo najetý fakt ukázkově. Ostaní členové, zvláště ti, kteří s ním jeli autem, byli hned plni obav, že na zpáteční cestě budou poslouchat jeho oslavné ódy. Nicméně pokračujeme dál. Plujeme po kamenité ww2, která meandruje mezi kameny. A tím to začíná. Pro Michala a Romana se tento úsek zdá být téměř nepřekonatelný. Nesčetný počet krysek a na náš vkus až příliš časté přenášení vedlo k tomu, že brzy vykosili a vlastně vykosili všichni. Nic ve zlém pánové, ale tim, že každou hovadinu přenesete, tak se líp jezdit nenaučíte. Pak konečně přišel čtyřmetrák. Vzledem k příznivému stavu vody jsme jej mohli bez větších problémů skočit. Pak už následoval jen dojezd na soutok s Jizerou. Co vám budu povídat, zima byla jak v morně, ale i tak můžeme prohlásit akci za úspěšnou.

Pája