Vytoužený Žarnovník a něco malého na závěr 16.01.2011

Řeka: Kopaňský potok, Žernovník, Kamenice
Úsek: Od továrny do Jizery, Z Plavů do Jesennýho

Tak jsme si konečně dali dlouho okukovanou lahůdku - Žernovník. Ale začněme od začátku. V devět na elně vážeme lodě a frčíme na pumpu v Brodu, kde máme sraz s dvěma týpkama, co jim o nás řekl Štěpán a chtěli by se připojit. Na pumpě s nimi chvíli debatujeme nad tím kam jet, ale oni si dost tvrdě stojí za Jizerou, zatímco my bychom radši Kamendu. Nehledě na výběr řeky si kluci moc našich sympatií nezískali, a tak je možná dobře, že nás nakonec různé destinace rozdělily. Už jsme se chtěli vydat do Jesennýho čekat na vlak, ale v tom Jirka zaslechl typický šum sjízdné vody. Chvíle váhání jestli tý vody není málo (abysme si nezkazili první dojem :-)) a jedem nahoru. Z příslibu že to pečlivě prohlídneme zůstává jen přikyvování za jízdy, že to bude v pohodě, zatímco přes haldy sněhu vidíme tak 10% toku. Nasedáme u továrny za odbočkou na Jablonec, takže jsme kromě Žernovníku jeli vlastně i kus Kopaňského potoka. První jede Slávoš a každá zatáčka znamená překvapení co se za ní objeví. Jeden strom obnášíme, pod druhý se s velkým úsilím vejdeme a pár jich jedeme. Vracáků je tu poskrovnu a pro všechny najednou se najde jen občas nad nějakým jezem. Od půlky se začíná projevovat autobusový efekt, protože je to docela slušná sypačka a válce pod jezama se z auta taky zdály milejší. Dole jsme tak za půl hodiny a zatímco Jirka vyráží pro auto, my jdeme prohlídnout finále do Jizery. Jsou v něm tři skoky, z nichž první nám dělá trochu starosti válcem papáčkem, ale jedem. Slávoš skáče v klidu, já taky, ale když se otočím, vidím Dana jak padá skoro po boku do válce. Naštěstí se z něj pohotovým záběrem vytáhnul. Dan čeká dole a já pomáhám slimákovi vynést loď na second run s Jirkou, aby o to finále nepřišel. Po cestě nahoru okukujeme, co se to Danovi stalo a objevujeme pár natyčených traverz na hraně, které si tam hrají na schovávanou. No a co se nestalo - Slávoš jednu z nich trefil ještě líp než Dan (čímž si označkoval stejně jako Dan dno pěknou rýhou) a už si hoví ve válci. Na Jirku jsem ještě stihnul křiknout, že tam Slávoš bydlí, ale ten už neměl jinou šanci, než skočit. "Válečníka" netrefil a Slávoš se z toho u kraje nakonec sám vyhrabal, takže happy end. Jet ve 12.30 domů by byla škoda, a tak ještě jedem do Plavů sfouknout Kamendu. K té asi kromě hezkého stavu 11 kubíků a 71 čísel není co dodat, snad jen že jsme v cíli jen o pár minut minuli družstvo B Martina a Zmáti. No řekl bych, že mít 16. ledna 5 řek za sebou a z toho 2 nový čárky, to není vůbec špatnej start :-).

Mudra